Egypt - Stručný úvod k islámu
Egypt - Islám
Pětkrát denně zaznívá z minaretů celé země muezzinovo svolávání k modlitbě, které začíná slovy Alláhu akbar, aby lidem připomnělo při všem jejich konání, že „Bůh je velký“. Arabské slovo islám, které pochází ze stejného kořene jako slovo salám, „mír, pokoj“, znamená odevzdanost tomuto všeobjímajícímu poznání. Neboť „mír, pokoj“ nalézá věřící muslim ve své odevzdanosti do vůle boží, v islámu. Základní články víry islámu, který zvěstoval prorok Muhammad, jsou tyto: víra v jediného, milosrdného a slitovného Boha, který stvořil svět a dal mu svůj všeobecný řád, víra v jeho anděly a jeho proroky, kteří zvěstovali písma, víra ve vzkříšení a poslední soud.
Soustava pravidel chování a příkazů zvaná šarí'a vytváří z islámu rovněž všeprostupující životní řád, který nejen smysluplně rozčleňuje každodenní život, ale obsahuje i předpisy týkající se stravy, řídící společenské vztahy, nařizující solidaritu a sociální péči jako základní společenské hodnoty, a zahrnuje i úplný právní systém. Nejdůležitějším pramenem islámského právního a mravního kodexu je Kur'án (korán), svaté písmo muslimů, které bylo zjeveno Bohem proroku Muhammadovi. Jeden z arabských myslitelů ho v 8. století definoval takto: „Korán je řeč boží, sepsaná v exemplářích, zachovaná v paměti, přednášená jazyky, zjevená Prorokovi. Naše vyslovování, psaní a přednášení koránu je stvořené, zatímco korán sám o sobě je nestvořen.“ Kromě 114 súr, různě dlouhých kapitol koránu, má ještě velikou důležitost tradice, hadísy, což jsou tradované příběhy z Muhammadova života. Představují významnou sbírku prorokových výroků a skutků, sunnu, která napomáhá výkladu často obtížně srozumitelného koránu.
Hlavní zásady praxe islámu jsou krátce shrnuty v takzvaných „pěti pilířích“.
1. Vyznání víry, šaháda, které je vyřčeno na začátku každé modlitby a které také muezzin několikrát opakuje, když svolává k modlitbě: „Věřím, že není Boha kromě Boha a že Muhammad je posel boží“.
2. Modlitba (saláh), kterou každý muslim pronáší podle přesně stanovených pravidel pětkrát denně obrácen čelem k Mekce.
3. Roční almužna (zakát), společenská povinnost, podle níž má každý dát jednou ročně 2,5% ze svého jmění chudým a potřebným. V Egyptě se chápe zakát jako dobrovolný dar, který lze uskutečnit i jinou formou než v penězích. Kromě toho korán hovoří ještě o darování almužny, k níž je člověk vyzýván vždy a všude.
4. Půst v měsíci ramadánu, který zapovídá od východu do západu slunce všechny tělesné požitky.
A konečně 5. povinnou pouť do Mekky (hadždž), kterou by měl každý muslim vykonat alespoň jednou za život. Takový muslim pak získává čestný titul hadždží.
